Současná (původně socialistická) panelová sídliště ve střední a východní Evropě představují hybridní socio-materiální struktury/krajiny rozpínající se mezi slábnoucími vlivy jejich socialistického původu a post-transformačními proměnami vztahu k vlastnictví, společnosti i územnímu plánování. Na základě dlouhodobého etnografického výzkumu v prostředí panelových sídlišť nejen v ČR budou nastíněny základní podoby přetváření prostoru modernistického města s přihlédnutím k působení různých lidských i ne-lidských aktérů.

> více <

Po dvou desetiletích sociologického výzkumu tzv. Evropeizace vzdělávacích politik a jejich vlivu na formu, prostředky a hodnocení vzdělávání jako takového, se nyní do současné sociologie vzdělávání dostala kacířská otázka, co a kde je vlastně Evropa a jaké je místo vzdělávání v ní? Již od druhé světové války pracujeme na rekonstrukci, posléze transformaci a nyní obnově Evropy (tzv. covid recovery plan). Vzdělávání bylo skoro jednomyslně prosazované jako hlavní mechanismus těchto obnov. Jak se vytváří Evropa skrze své mnohé „obnovy“ ve vzdělávání? Jací aktéři se dostávají do výhodných pozic při vytváření „Evropy“ pro nás pro všechny? Jak se normativní jednání ve vzdělávání v současné „obnově Evropy“ ustavuje a jaké má toto ustavování důsledky pro aktéry, jejich možnosti, vědění, a racionalitu? Ukazuje se, že Evropa, díky různým sociálně prostorovým praktikám vzdalování a přitahování vzdělávání a evropské pocovidové obnovy, ztrácí svoji existenci jako regionu pro všechny (měla-li ji kdy), či jako regionu někde mimo Česko, a stává se proximonem – topologickou existencí intenzivního dosahu některých aktérů, kteří nastavují nové vztahy mezi prací, technikou a rozumem.

> více <

Historie vědy nás učí, že nové koncepty a technologie často chápeme skrze analogie s již existujícími, důvěrně známými fenomény. Nicméně Sarah Franklin (v návaznosti na Marilyn Strathern) upozorňuje, že při použití těchto analogií dochází k tzv. analogickému návratu, tedy situaci, kdy nám analogie umožňují nejen pochopit nový fenomén, ale zároveň transformují i význam toho starého. K vysvětlení distribuované decentralizované databáze blockchain je často používána analogie s DNA. V návaznosti na tuto analogii začaly vznikat texty, které argumentují, že blockchain může sloužit k simulaci evoluce umělého života a objevilo se několik vědeckých a uměleckých projektů využívajících blockchain k práci s lidskou i mimolidskou DNA. Analogie mezi blockchainem a DNA otevírá nové možnosti, jak obě tyto technologie promýšlet a analyzovat. Díky této analogii je možné blockchain nahlídnout optikou antropologické teorie příbuzenství a ptát se, co nám může říct antropologie příbuzenství o současných digitálních technologiích? Co nám tyto technologie říkají o našich pozdně moderních představách příbuzenství a společnosti jako celku? Jaké aktéry a mezi-aktérské vztahy tato analogie produkuje? Blockchain se stává určitým kosmogramem pro pozdně moderní společnost, který prefiguruje specifické formy sociality a subjektivity založené na přímých genealogických vztazích, které jsou delegovány z lidí na stroje.

Pokud se setkáváte s fenoménem blockchain poprvé, doporučuji před přednáškou zhlédnout nějaké video, které základní principy vysvětluje (např. zde nebo zde).

> více <

Sociálněvědní reflexe vědy v různých svých podobách usiluje o realistické vykreslení vědy, jež často kontrastuje s jejím obrazem neseným obecným povědomím, médii, učebnicemi, ale také třeba normativní filosofií vědy a nezřídka i vědci samotnými. Sociální vědy vědu „zesvětšťují“, navrací ji společnosti: její hranice ukazují jako nejednoznačné, odhalují sociální povahu vědeckých postupů i výsledků, studují vědy v jejich ekonomickém i politickém ukotvení. Je to všechno ale něco, o čem by se většina z nás měla dozvědět již na střední škole? Projekt „Vědecká gramotnost pro společnost 21. století: Science Studies ve výuce přírodních věd“, který během našeho setkání představím, vychází z přesvědčení, že tomu tak je. Jakými způsoby by však měla dosud především akademická sociálněvědní studia vědy do středoškolské výuky přírodních věd (fyziky, chemie, biologie) vstoupit, zůstává otevřenou otázkou. Diskutovat budeme o badatelské i aplikované dimenzi představovaného projektu, ale také o jeho nekorektnosti a hladu po nových adeptkách a adeptech sociologie vědy.

> více <