The migration and asylum seeking of Central Eastern European Roma to Canada started in the 1990s when several thousands of Roma moved to Canada. The factors impelling migration were social, political as well as economic. We could distinguish the pioneers from the laggards in the migration process. Pioneers were migrants who were from wealthier families and many had earlier migration experiences; they were the ones who would leave, come back, and some would try to leave again. The latter – the laggards – were often the failed migrants, those whose return left them in a more desperate situation than they had been in before leaving.


Konání přednášky bylo podpořeno grantem Husovy nadace "Mapování kulturních válek v postkomunistickém regionu: kulturní analýza hodnotových střetů v občanské sféře".

> více <

Sociologický večer tentokrát dokumentární. Projekce dvou krátkých dokumentárních filmů Adama Geberta - Z jiné planety a Místo nepokoje proběhne za účasti autora.

Z jiné planety
Podnětem k natočení této osobně laděné reportáže se stal autorovi poprask, který vzniknul poté, co Česká televize v dětském pořadu Planeta Yo odvysílala jeho skeč na podporu uprchlíků. Reagovali běžní diváci, novináři, politici a další. „Zaujalo mě to a zkusil jsem jejich reakci blíž prozkoumat,“ dodává autor.

Místo nepokoje
Příhraničním městem zmítají protiromské demonstrace. Sledujeme dva zdejší muže, na které tyto demonstrace silně zapůsobily – staršího spořádaně působícího pána, který prošel vojenským výcvikem a má silně vyvinutý smysl pro pořádek, a mladého Roma, který od sedmi let vyrůstal převážně v majoritní společnosti a snažil se svůj romský původ zastírat. Dokument nehodnotí. Pouze ukazuje často nelítostnou a iracionální nenávist na straně demonstrujících a zmatenou bezmoc těch, proti nimž se demonstruje. Kudy z toho ven?

Adam Gebert (nar. 1976 v Praze) vystudoval český jazyk a literaturu na FF UK a scenáristiku a dramaturgie na FAMU. Jako scenárista a dokumentarista spolupracuje převážně s Českou televizí.

> více <

Sociologie je dlouhodobě frustrovaná věda. Na jedné straně trpí komplexem méněcennosti vůči „těm pravým“ vědám přírodním, na straně druhé má proč žárlit na ekonomii a politologii, které dokázaly obsadit veřejný prostor. K většině veřejně probíraných témat se vyjadřují politologové a ekonomové, sociologii zbyla jediná parketa: výzkumy veřejného mínění. Gymnazista, který se rozhoduje o svém univerzitním studiu, pak vidí obraz sociologie jako vědy o procentech. Někdy strana získá více, někdy méně, to je všechno.
Znamená toto vše, že sociologická tematika je dnes méně relevantní? Nikoliv! Modernita je, Giddensovými slovy, „hluboce a vnitřně sociologická“. Neschopnost sociologie proniknout do veřejného prostoru nebo vůbec obhájit svou relevanci je v této situaci zarážející. Svědčí o krizi sebepochopení oboru. Ještě stále jsme Giddensovu větu dostatečně nevzali v úvahu. Říká vlastně, že moderní společnost existuje tak, že samu sebe vykládá. Modernita sama je interpretativní, hermeneutická. Je-li tomu tak, pak je třeba oborovou sociologii chápat jako dílčí součást této celospolečenské hermeneutiky.

Sociologie a uprchlická krize
Rukopis textu připravovaný pro Lidové noviny

Dopisy "diváků":
spontánní reakce od Martina Voleka + komentář od Vítka Horáka

> více <

V řadě světových metropolí včetně Prahy se v posledních letech rozhořela cyklistická kontroverze. Cyklisté pořádají spanilé jízdy městem a požadují nejen lepší podmínky pro cyklistickou dopravu, ale také „žitelné město“ a „kvalitní veřejný prostor“. Politizováním bicyklu cyklističtí lobbisté překreslují město v bojiště: vtahují určité vrstvy Pražanů do protestu proti odcizenému městu kolonizovanému automobily, unášenému parciálními zájmy a zanedbávanému politickou reprezentací. Vynalézají tak politiku tam, kde se jí dříve příliš nedařilo, a sami sebe ustavují jako překladatele mezi občany a politiky, správními institucemi a byznysem. Formuje se tak nekonvenční subjekt občanské společnosti, jehož bližší poznání nám může leccos říct o proměnách politiky v pozdně moderní době.

> více <

Migrace jsou svou šíří a závažností na jednu stranu výsostnými tématy výzkumu založeného na rozličných přístupech různých vědeckých disciplín s ambicí interdisciplinárního zkoumání. Na stranu druhou je prohlubování vědecké reflexe a obohacování vědění v oblasti migračních otázek obvykle doprovázeno (leckdy až hysterickou) diskusí ve veřejném prostoru i mobilizací lidu. Dynamičnost sociální reality i způsobů vyjadřování se o fenoménu migrací skrze termíny imigrace a integrace zase vede k zužování úhlu pohledu i „prašnosti“ obou termínů. Z uvedených důvodů se první část přednášky zaměří na představení i) konceptů pohybu a začlenění, které byly pro uchopení migrační reality vynalezeny, a ii) metafory oba koncepty ilustrující (Sitek 2015).
Francouzská společnost má s fenomény pohybu a začlenění dlouhodobou zkušenost a francouzské sociální vědy se po několik desetiletí těmito otázkami intenzivně zabývají a vytvářejí nástroje k jejich uchopení, pochopení i vysvětlení. Druhá část přednášky tak bude věnována kombinaci náhledů, jejíž základy nacházejí podpůrnou konstrukci v myšlení předních francouzských specialistů (Didier Fassin, Gérard Noiriel, Patrick Weil, Michel Wieviorka a Catherine Wihtol de Wenden). Skrze vytvořený kaleidoskop závěrů se pokusíme kontextualizovat i současnou uprchlickou hysterii v české společnosti, přinést některé odpovědi na vnímání jednání i jednání samo v oblasti pohybu a začlenění a postulovat vybrané ustavující základy bytí.

> více <