Pokles volební účasti v Česku je strmý a víme pouze málo o tom, kdo a proč přestává chodit k volbám. Model volební účasti založený na mobilizaci vnějšími aktéry a individuální motivaci k účasti (instrumentální, expresivní a normativní motivaci) poskytuje dostatečný nástroj nejen k vysvětlení volební účasti, ale i jejího poklesu. V Česku k poklesu účasti přispělo menší zapojení občanů ve společenských sítích, nárůst kritického hodnocení politických stran a zvýšená nejistota ohledně smysluplnosti hlasování ve volbách.

> více <

Vývoj sociálních států po roce 1989 v regionu střední a východní Evropy byl s ohledem na možnosti kombinování práce a péče v odborné literatuře nezřídka označován termínem refamilializace. Ta implikuje přesouvání odpovědnosti za péči o členy rodiny na rodiny samotné. V české společnosti byla dokumentována na vývoji rodinné politiky. Postupné proměny faktického kombinování práce a péče v české společnosti však byly zmapovány podstatně méně.
Pro studium proměn kombinování práce a péče je vhodná výzkumná perspektiva životních drah, jelikož umožnuje analyzovat tyto proměny z hlediska historického vývoje, mezikohortních rozdílů a biografického času, který sleduje výskyt a časování událostí v životě člověka vzhledem k předchozím událostem v jeho/jejím životě. Cílem přednášky je představit výzkumnou perspektivu životních drah (life course approach) a poukázat na výhody kombinování kvalitativního a kvantitativního přístupu ve výzkumu životních drah pro prohloubení znalostí o proměnách kombinování práce a péče v české společnosti v průběhu posledních padesáti let.
Statistická analýza dat obsahujících informace o historii událostí (life histories) specifikovala rychlost a rozsah refamilializace v české společnosti a odhalila její počátky již v období normalizace. Kvalitativní analýza životních příběhů (life stories) v podobě biografických narativů doplnila celospolečenský obraz genderově konvenční refamilializace příběhem toho, jakými způsoby docházelo k prodlužování ekonomické neaktivity (a po roce 1989 také k prekarizaci práce) matek. Zatímco kvalitativní data by sama o sobě nemohla odhalit rozsah a rychlost refamilializace v české společnosti, kvantitativní data by sama o sobě podala jen „plochý“ celospolečenský obraz změn a bez jejich hlubšího pochopení by mohla vést k zavádějícím spekulacím nad příčinami statisticky zdokumentovaného vývoje na poli kombinování práce a péče ve společnosti.

> více <

V letošním roce slaví Česká televize šedesát let existence. K tomuto jubileu připravila celou řadu pořadů. Pořad Pod dlažbou je pláž doplňuje tento výčet i odborným zamyšlením o tom, co vlastně její existence znamenala, co pozitivního přinesla. Jaký má její služba smysl a jakou má takové médium veřejné služby budoucnost. Rekapituluje zejména domácí a evropský vývoj požadavků, které na ni byly a jsou kladeny. V pořadu vystupují významné osobnosti s vysíláním veřejné služby neoddělitelně spojené (Greg Dyke, Jiří Pittermann, Andrej Krob, Ivo Mathé), filosofové a esejisté (Václav Bělohradský, Petr Fischer), mediální odborníci (Milan Kruml, Milan Šmíd, Karel Hvížďala) i lidé, ti, kteří se o vysílání veřejné služby zasloužili svou každodenní prací.

Režie: Radim Špaček, Kamera: David Čálek, Dramaturg: Jakub Felcman, Kreativní producent: Čestmír Kopecký
Vystupují: Václav Bělohradský, Petr Fischer, Greg Dyke, Jiří Pittermann, Andrej Krob, Ivo Mathé, Milan Kruml, Milan Šmíd, Karel Hvížďala a další.

Radim Špaček je filmový a televizní režisér. Kromě televizních pořadů Q, Artóza,"60", Kosmopolis, Etiketa, Přešlapy a Letiště, je autorem celovečerích filmů Mladí muži poznávají svět, Rychlé pohyby očí a Pouta. V současné době natáčí celovečerní film Místa.

> více <

Disident Václav Havel ve svých esejích „Moc bezmocných“ a „Politika a svědomí“ volal po existenciální revoluci, jež měla vést k zásadní proměně vztahu občanů a věcí veřejných. Důraz kladl na morální rozměr politiky a rozvinutou občanskou společnost, namísto odcizujících politických struktur, jež zbavují jednotlivce odpovědnosti. Existenciální revoluce nepřišla – ani v Havlově Československu, ani jinde. Pokud prezident Havel v začátku svého mandátu doufal, že má východní a střední Evropa Západu co nabídnout, Západ rok 1989 pochopil jako potvrzení triumfu hodnot liberální demokracie a svobodného trhu. „Se vší pompou a parádou, žádná nová myšlenka z východní Evropy v roce 1989 nepřišla“, shrnuje ovzduší roku 1989 francouzský historik François Furet.

V prezentovaném článku se Jan Komárek zamýšlí nad tím, jakou zkušenost postkomunistická Evropa může Západu přinést dnes – v době, kdy o sobě Západ pochybuje a Evropa (EU) se nachází v krizi, již mnozí označují za existenciální. Snaží se zachytit, v čem spočívá unikátní zkušenost našeho prostoru, jak z doby po roce 1989, tak předtím. Zklamání z budování „vyčerpané demokracie“ a „lumpenkapitalismu“ vysvětluje útěkem „zpět do Evropy“. Argumentuje, že se východní a střední Evropa nemá snažit stát Západem, ale namísto toho se snažit rozvzpomenout, proč tolik lidí podlehlo vábení kolektivismu a komunismu, jež nyní tak odsuzujeme.

plný text

> více <

Proč by se měla sociologie věnovat každodennímu cestování?
Je možné každodenní přemisťování lidí vysvětlit s pomocí sociologické teorie?
Pokud bychom chtěli snížit negativní důsledky dopravy na životní prostředí, mohou sociální vědy pomoci změnit lidské chování?

Odpovědi na tyto a jiné otázky budeme hledat v diskuzi s autorkou knihy Cesty městem.

> více <