Lidové noviny označily ve svém silvestrovském vydání „Sucho“ za slovo roku 2018. Ovšem co všechno se pod tímto slovem skrývá? Vyschlá pole, umírající lesy, riziko nedostatku pitné vody, dotace na změny hospodaření s vodou, nová legislativní opatření. Ale také pocity obav a bezmoci, rozsáhlý vědecký výzkum, politická prohlášení, desítky televizních a rozhlasových debat či zvedání hladiny přehrad. Sucho není „nedostatek vody“, sucho vzniká v dynamické interakci mnoha aktérů.
Ve svém etnografickém výzkumu v oblasti Břeclavska procházím krajinou; debatuji s přírodovědci, kteří v regionu bádají, monitorují stav sucha a predikují jeho vývoj (www.intersucho.cz); naslouchám zemědělcům, politikům a místním ochráncům přírody, kteří se snaží přijít na způsoby, jak do budoucna zabezpečit polím/lidem/krajině dostatek vody; studuji kroniky a hledám vyprávění místních lidí, v nichž je zachyceno zavedení veřejného vodovodu či výstavba Novomlýnských nádrží, které přinesly proměny vztahu k vodě. Snažím se porozumět tomu, jak se v tomto konkrétním regionu vytváří představa o suchu v setkávání expertního a lokálního vědění, jaké praxe jsou s různým věděním spojeny a také, jak jsou vědění i praxe spoluutvářeny existencí rozsáhlých vodních infrastruktur. V širším plánu směřuje můj výzkum k pochopení toho, jak je skrze vztah k vodě a suchu formována představa o (ne)zvladatelnosti dopadů klimatické změny.

> více <

Přijetí nové ústavy po sesazení autoritářského prezidenta je klíčový krok k upevnění demokracie. Bude ale ústava akceptovaná napříč nesourodým politickým spektrem rozděleným identitárními otázkami? Ve své prezentaci představím a na základě poznatků z dlouhodobého výzkumu v Tunisku zhodnotím současný trend v oblasti podpory demokracie a peace-buildingu, kde mezinárodní aktéři zdůrazňují význam inkluzivních ústavodárných (constitution-making) procesů. Zaměřím se přitom na mechanismus propojující zapojení prodemokratických skupin do vyjednávání o ústavě a jejich shodu na finálním produktu v případě Tuniska, kde arabské jaro v lednu 2014 vyústilo v široce přijatou ústavní změnu. Odkryji, jak vysoce inkluzivní tuniský proces napomohl budování důvěry mezi politickými rivaly. Ukážu také, že tři roky pravidelných interakcí mezi poslanci Národního Ústavodárného Shromáždění jim pomohly navázat osobní vztahy a překonávat nedůvěru a předsudky. Budeme diskutovat ale také limity teorií založených na institucionálním designu ve smyslu objasnění politické dohody na tuniské ústavě, na které můj výzkum naráží. Prezentace bude pracovat s částí empirického materiálů, který jsem nasbírala během terénního výzkumu mezi lety 2013 a 2016, a který čítá téměř 50 kvalitativních rozhovorů s politiky, experty a představiteli občanské společnosti zapojenými do procesu psaní ústavy.

> více <

Cez premeny súčasného verejného diskurzu o vzdelávaní sa poukáže na dnešnú hlbokú transformáciu celého sociálneho sektora vzdelávania/školstva. Dochádza k redefinícii jeho aktérov, ale aj významu sektora ako takého a taktiež aj k inštalovaniu nových foriem jeho správy. Táto ekonomizujúca premena, ktorá sa v našich podmienkach odohráva zhruba od začiatku milénia, produkuje viaceré pnutia, komplikácie a negatívne dôsledky. V prednáške bude daný stav a jeho dôsledky predmetom diskusie, no zároveň sa otvorí otázka, či neexistuje v tomto sektore akýsi typický prístup postkomunistických krajín v podobe akéhosi "autoritárskeho neoliberalizmu".

> více <

„Tak o čem je ten váš výzkum?“ zeptá se mě, když vstoupím do jeho kanceláře stranou redakcí. Gatekeeper, naprosto.
„Zajímají mě specifika krizového zpravodajství,“ odpovím.
„Tak to brzo zjistíte, že jsme banda cynických psychopatů.“

Přednáška se skládá ze dvou částí. První část představuje výsledky etnografické studie emocionality evropských (českých a belgických) „krizových reportérů“, tedy novinářek a novinářů vytvářejících zpravodajství například o teroristických útocích, ozbrojených konfliktech nebo přírodních katastrofách. Budu hledat odpovědi na otázky, co znamená “krize” v kontextu “krizového zpravodajství”, jaká je emocionální zkušenost krizových zpravodajů a jak tuto zkušenost artikuluje technologie. Ukážu, jak opakované vystavování se smutku, znechucení, lítosti, vzteku, strachu, tlaku, napětí, soucitu, zděšení a únavě, které však musí novináři odkládat či potlačovat, respektive vypovídání o bezprostředně blízkých či vzdálených trpících, ústí ve specifické emocionální styly, mezi nimiž zaujímá nejvýraznější pozici cynismus. Také ukážu, že novinářské emoce jsou utvářeny inherentními rysy jejich profese: působením v krizových kontextech a zároveň zpravodajským komplexem technologií produkce, technologií znakových systémů, technologií moci a technologií self (a jako takové představují sociologický, spíš než psychologický problém). První část uzavřu kritikou (chybějícího) jednání institucí, především mediálních organizací, jehož změna je zásadní pro omezení destruktivních důsledků novinářské emocionální práce. V psané verzi má popsaný výzkum podobu studie-románu (nazvaného „Freezing: Ethnography of crisis reporters“), který kombinuje fiktivní narativ – příběh o fiktivním novináři a jeho pracovní cestě za fiktivní katastrofou – s faktickým narativem, respektive s „reálnými“ daty. Druhá část přednášky proto představí „kreativní nonfikci“ jako akademicky akceptovatelný styl psaní společenskovědního výzkumu, její nevýhody, ale především výhody a funkce.

> více <

V perspektivě dějin idejí a historické sociologie budou tematizovány základní přesvědčení a problémy české politické orientace, její konstitutivní prvky a také některé její iluze a mýty. Materiálově bude přednáška zakotvena ve vývoji českého politického myšlení v letech 1880 - 1918, který nakonec vedl ke vzniku republiky. Zároveň se ukáže, jak se některé ideje a představy vrací, případně jak cirkulují až do současnosti.

> více <